Smutná realita! Facka jako řešení

Posledních pár dní mi na Facebooku vyskakuje jako jedna z největších legrací reakce rodiče na poznámku učitele o tom, že dítě si “dovoluje”  mluvit v průběhu hodiny. Pravděpodobně ve stylu, že se dítě má nesoustředit a nejeví zájem o probíhající výuku. Předpokládám, že poznámka neznamená to, že se student vyjadřuje k tématu, to by snad nedostal poznámku ani v hororové škole. Rodič, který se nad celým problémem zamyslel, odhaduji, na max 2,5s učitelce odvětí, ať ho teda zmlátí a tím, pravděpodobně, zvýší jeho zájem o probíranou látku.

No, a Facebook se vesele plní komtáři plných za-bricho-se-smichy-popadajících smajlíku s hesly: “Otec roku”, “Super”, “Já bych mu dala, hajzlovi. Ještě by dostal takovou, že druhou chytne o zeď.”

Pořádně ani nevím, kde mám začít.

Poznámka v žákovské

Ok, tak začnu s tím, že učitel(ka) přednáší látku tak, že nezaujme žáka a proto se žák odpoutá a s podobně nezaujatým studentem začne rozebírat téma, které je v tu chvíli zajímá. Ne, nejsem naivka a vážně si nemyslím, že by probírali, co právě čtou od Tolstého. Kdyby náhodou, tak spíš jenom výseky z jeho děl. Jako např., co měla Anna Karenina pod sukní. Na druhou stranu, tam neměla nic tak neobvyklého, že by od toho učitel vyprávějící látku se zaujetím nedokázal odpoutat.

Pamatujete si, které předměty vám na škole šly a které ne? Dokážete přiřadit obličeje učitelů k těm předmětům? Vidíte taky tu korelaci mezi oblíbeným učitelem a předmětem, který vám šel?

Co s takovým žákem?

Co velí zaběhlé zvyky?

  • Dát poznámku
  • Pohrozit špatnou známkou
  • Vyhodit za dveře
  • Dát třídní/ředitelskou důtku
  • Vyzkoušet u katedry žáka a pokusit se ho ponížit před celou třídou
  • Vlepit facku

Tak si v duchu marně přemýšlím, která z metod vlastně nastartuje aktivní zájem o látku. Která nastartuje chuť učit se nové věci?

Nejvíc obtížná náprava by samozřejmě byla předělání hodiny tak, aby studenty zaujala a ty kteří nejeví zájem do hodin více vtáhnout např nějakou činností. Prošel jsem X kurzů na prezentační dovednosti, kde nám lektoři dávali milion typů na to, jak vtáhnout publikum zpět do hry, když začnu ztrácet jejich pozornost, např.

  • správným očním kontaktem,
  • dotazy do publika,
  • rozhýbáním formou ankety se zvedáním rukou
  • a dalšími.

Z většiny prezentačních krizí se dá některou z technik dostat. Nesmím však nikdy pustit ke kormidlu vlastní ego a začít mocensky prosazovat svoji autoritu prezentátora/učitele, to je spirála smrti.

Odpověď rodiče

No,……….. tak tady je problém daleko větší. Učitel odbouchá 8 hodin s lidma, kteří jsou “jenom” zákazníci a jde domů. Takže i přesto, že se může spoluúčastnit na pozitivním formování charakteru dítěte, nemusí si to nejspíš tolik brát. Hlavní úlohu ve formování osobnosti dítěte musí hrát rodiče. Učitel může být pomocník.

Tak a teď zpráva od rodiče směrem k učiteli, potažmo dítěti,  je:

  • Nehodlám/neumím to řešit
  • Nezajímá mě, co naše dítě trápí
  • Požaduji rychlé řešení situace, mám důležitější věci na práci
  • Na naše dítě fungují pouze metody příkaz/zákaz nebo odměna/trest –  tzn. jinak jsme to nikdy nedělali

Všechny výše uvedené prostředky jsou pouze neprozíravost rodičů. Ty podlehli společenským konvencím výchovy, ať už proto,

  • že si sami nevěří a proto nevěří ani svému dítěti a mají strach – když ho nebudou trestat, tak jim bude “skákat po hlavě”, protože mají pocit, že dítě je od přírody výpočítavé a chce škodit, protože oni sami jsou takoví.
  • nebo proto, že jim celý život někdo melduje do hlavy, že kdo netrestá děti, tak je nemá rád.
  • nebo proto, že jejich rodiče s nimi taky jednali formou zákazů a tím jím ‘pomáhali’ najít hranice, namísto toho, aby jim pomohli diskuzí najít si je sami.
  • nebo proto, že si nikdy neudělali čas na to, aby se zamysleli nad tím, jak nepříjemné jim bylo, když je rodiče ‘vychovávali’ jako cvičené zvířatko namísto rovnoprávných lidských bytostí

Chyba rodičů zde sahá daleko před napsání této poznámky. Pokud by dítě vnímalo rodiče jako partnera tím, že u rodičů vždy našel pochopení a vnímal je jako autority (ne z postu moci, ale z toho, že rodiče jednají vždy jednají fér a tím, že sami se řídí tím, co po dítěti chtějí), probral by s nimi, co ho trápí a doma by problém vyřešili. Rodič, který to celé zamázne tím, že dítě nechá profackovat učitelem, to velmi pravděpodobně nikdy neměl.

Nesoudím nikoho. Každý vychovává, jak nejlépe umí. Pokud ale budeme děti vychovávat v modelu zaběhlé společnosti, společnost se nezmění. A společnost, která přihlíží bezpráví, hladu, mocenským válkám a vyznává pouze ekonomické náboženství, se změnit potřebuje.

 

Zdeněk Nový

převzato z blogu Zdeňka Nového s jeho svolením, odkaz na článek: http://www.novy.in/rekace-na-poznamku-ve-skole/

Petr Hadač
Kouč osobního rozvoje a mentor výcviku Mužská síla na Slovensku.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.